Jdi na obsah Jdi na menu
 


Problematika sporu Severní a Jižní Korei

21. 3. 2012

 

1. Geografická charakteristika oblastí
 
Korejská lidově demokratická republika
Korejská lidově demokratická republika též lidově nazývaná jako Severní Korea nebo KLDR je stát, který se rozprostírá na severu Korejského poloostrova ve východní části Asie. Hlavním městem KLDR je Pchjongjang. Rozlohou se severní Korea určitě neřadí mezi světové velikány, její rozloha činí 120 540 km2 a to řadí KLDR na 97 příčku ve světovém žebříčku rozloh. Pro srovnání je KLDR zhruba jeden a půl krát větší než Česká republika. Severní Korea má společné hranice s Ruskem, Čínou a také s Korejskou demokratickou republikou, přičemž hranice mezi Severní a Jižní Koreou je nejspíš nejstřeženější hranicí v dnešním moderním světě. Povrch tohoto státu se dá považovat za velmi hornatý. Nejvyšší horou KLDR je Pektusan což je ve skutečnosti vyhaslá sopka, která se tyčí do výšky 2774 m. n. m. Název hory v překladu do češtiny znamená stále bílá hora. Korejský poloostrov také obklopují dvě moře a to Žluté a Japonské moře. Počet obyvatel Severní Koreje se v roce 2005 se odhadoval na 22 912 177 obyvatel, což je dvakrát tolik obyvatel jako v České republice. Státním zřízením je tato země lidovou republikou a dá se říct, že je to jedna z posledních zemí, kde je při moci komunistická strana. Za uznávané náboženství se v KLDR považuje buddhistické a konfuciální náboženství, naopak křesťanské náboženství je zde vládou oficiálně zakázáno. Severní Korea také disponuje třetí největší armádou na světě, která čítá něco okolo 1,3 milionů vojáků a také má výrazně rozvinutý jaderný program.  
 
Korejská republika
Většinou nazývaná jako Jižní Korea je opět stát ležící v Asii na Korejském poloostrově, který má pouze jednoho souseda avšak i s tímto sousedem vede několikaleté spory. Hlavním městem je Soul. Rozloha Jižní Koreje je, 98 480 km2 a proto je Jižní Korea na 103 pozici v hodnocení rozloh států. Je tedy menší než Severní Korea, ale zase je podstatně lidnatější, a to dokonce více než dva krát. V Jižní Koreji k roku 2005 žilo 48 422 644 obyvatel a Jižní Korea se tak řadila mezi dvacet pět nejlidnatějších států světa. Jižní Korea je stejně jako její severní soused velmi hornatou zemí. Do Jižní Koreje zasahují Diamantové hory a zabírají velká území, která se ale nedají obdělávat. Nížiny se nacházejí pouze na jihu ale i tak zabírají jen něco málo okolo 30 % rozlohy celé země což je poměrně málo, když vezmeme v úvahu, že v jižní Koreji je tak velké množství lidí. V blízkém okolí Jižní Koreje se nachází velké množství menších ostrůvků. Těchto ostrůvků je něco okolo třech tisíc a největším z nich je ostrov Čedžu na kterém se také nachází největší vrchol Jižní Koreje a to vyhaslá sopka Halla – san jejíž vrchol se nachází 1950 m. n. m. Obyvatelé Jižní Koreje jsou většinou bez vyznání, v žádného boha tam nevěří 47 % obyvatelstva, křesťanů je zhruba stejně jako buddhistů a to zhruba 26 %. Státním zřízením se jedná o prezidentskou republiku a vládne tam demokracie. Jižní Korea se také řadí mezi vyspělé státy světa se stabilní ekonomikou a je demokratickým státem na rozdíl od Severní Koreje.
 
2. Historický vývoj konfliktu
 
V minulosti nebyla Korea rozdělena na Jižní ani Severní Koreu. Vše fungovalo jako celek, ale vše změnily války, které se na území Koreje odehrály. V roce 1945 byl sever Korejského poloostrova obsazen jednotkami Sovětského svazu s jih jednotkami USA. Poté vznikla americko - sovětská komise která se měla postarat o řádný průběh voleb, ale řádné volby proběhly pouze na jižní části poloostrova, která byla pod nadvládou amerických jednotek. Následně nato vznikla Korejská republika a dá se říct, že se tak rozdělil poloostrov na dvě části a to na část severní, která byla komunistická a na část jižní kde zvítězila demokracie. A díky tomu vznikly, dne 15. srpna 1945 dva samostatné státy a to Korejská lidově demokratická republika na severu a Korejská republika na jihu. V roce 1950 z území Korejského poloostrova odchází jak jednotky sovětského svazu, tak jednotky USA. A byla také určena hranice mezi Severní a Jižní Koreou. Touto hranicí se stala 38. Rovnoběžka. Docházelo ovšem k nedodržování hranic a sotva po odchodu zahraničních vojsk začala tak zvaná Korejská válka. V této válce šlo o to, aby se násilným způsobem sjednotila Korea. Tento násilný způsob prosazovala především severní část, poloostrova, protože disponovala větší a zkušenější armádou, ve který měli zastoupení veteráni z druhé světové války sovětskou armádou anebo například partyzáni. Naopak území jižní části nebylo skoro vůbec bráněno. Jedinou obranou byly složky mladých vojáků, kteří absolvovali pouze základní vojenskou službu. Zpočátku severní část tvrdě a rychle dobývala jižní území a dostali se až k hlavnímu městu jihu Soulu. Nakonec se do války vložila i vojska USA. Jednoty USA pomohly s vytlačením Severokorejců, Sovětů a Číňanů, kteří se do války také připojili. Válka probíhala dlouhou dobu, ale nakonec vznikla dohoda o neútočení a válka skončila. Zvláštní ovšem je, že tato mírová smlouva nikdy nebyla sepsána a podepsána Jednotlivými vůdci těchto stran. Dá se tedy říci, že válečný stav mezi Severní a Jižní Koreou trvá od roku 1950 až do současné doby. V Severní Koreji pak upevnil svojí vládu Kim Ir-sen. Po ukončení války se Severní Korea       chtěla dostat na stejnou úroveň na jaké byla před válkou celkově chtěla zlepšit podmínky v zemi. To se jim také zprvu dařilo hlavně díky pomoci ze Sovětského Ruska. Díky této pomoci se také Severní Korea dostala mezi průmyslově nejvyspělejší státy. Situace v zemi byla natolik dobrá, že si Severní Korea mohla dovolit zajistit občanům slušné bydlení bezplatnou zdravotní péči i bezplatné studium. Tato situace se ale záhy změnila a to z toho důvodu že se rozpoutaly nepokoje mezi Ruskem a Čínou a právě Severní Korea byla obviněna Ruskem z pomoci Čínské straně. I přes to, že to KLDR odmítala, se ale vztahy mezi Severní Koreou a Ruskem zchladily. V 70. letech, začala ekonomika Severní Koreje prudce upadat, na všem se podepsalo drahé financování armády a těžebního průmyslu a také vysoké ceny ropy v té době. Protože KLDR netěžila žádné suroviny a už vůbec ne ropu všechny tyto suroviny musela dovážet, což se velice prodražilo, a tak rostla zadluženost. A i odpor k západu a USA Severní Koreji vůbec nepomohl. Severní Korea se čím dál více začala izolovat. Jedinou nadějí bylo investovat půjčené peníze do těžebního průmyslu. To se sice stalo, ale v zápětí prudce klesly ceny nerostů a to bylo pro KLDR likvidační. Vzápětí se Severní Korea dostala pod světový průměr a už si nemohla dovolit bezplatné školství a zdravotnictví. Na rozdíl Jižní Korea začala prosperovat a začala stoupat v očích celého světa.    
  
 
3. Život v jednotlivých oblastech
 
Severní Korea
Život, který žijí obyvatelé KLDR je pro Evropana naprosto nepředstavitelný, ale lidem žijícím v Severní Koreji přijde jejich život naprosto normální alespoň většině. Je však pravdou, že i pro ostatní státy světa je život v KLDR velkou neznámou, neboť vládnoucí vrstva se velice snaží utajit problémy, které v zemi jsou. Ale i přes tuto velikou snahu se, ale čas od času prosáknou nějaké informace o tom, jak to zrovna v Severní Koreji vypadá. Už delší dobu je známo že život v KLDR nebude zas tak dobrý jak tvrdí tamější vláda. Lidé žijí v naprosté chudobě s minimálním platem, jsou navíc pod neustálou kontrolou úřadů a policie. Severokorejci navíc nemají vůbec žádnou možnost přestěhovat se do nějakého jiného státu vše je to díky totální uzavřenosti země. Situace je taková, že lidé nemají vůbec žádnou možnost komunikovat s okolním světem například pomocí mobilních telefonů nebo internetu, protože ten je v KLDR zakázán pro běžné lidi a lidé by i tak neměli čas a peníze si tuto službu dopřávat. Internet mají pouze nejvyšší představitelé země a velmi bohatí lidé ze strany vlády ale i jim jsou možnosti internetu značně mezeny. Dalším problémem jsou obrovské věznice a pracovní tábory pro občany, kteří se protivili režimu, nebo byly nějakým způsobem pro režim nebezpeční. To znamená, že se třeba chtěli dostat ze země nebo nesouhlasili s názory vlády a šířili myšlenky demokracie. Do těchto táborů je umísťován velký počet lidí, ale pravdou je, že málokdo se z nich po těžké práci a mučení vrátí živý. Dalším problémem v KLDR je nedostatek elektrického proudu. Dá se říci, že elektriku mají pouze v hlavním městě, a ve větších městech. Naopak v oblastech kde jsou vesnice je pro obyvatele velkým zázrakem, když jim vláda dopřeje alespoň několikrát do měsíce dodávku elektrického proudu. Dále je prakticky nemožné abyste se jako turista do Severní Koreje dostal. Dostat se do KLDR se podaří jen velmi zřídka jen několika reportérům a to jen na pozvání ze strany KLDR anebo členům vlád ostatních zemí. Jinak nikdo jiný nemá šanci se do této země dostat. Ale i lidé, kteří se dostanou do KLDR, například reportéři říkají, že už na letišti museli odevzdat své mobilní telefony a natáčet a fotografovat mohli také jen to, co jim bylo dovoleno od jejich strážců, kteří je měli celou dobu pobytu na starosti. Už to samo asi hovoří o tom, že Severní Korea má asi před světem co skrývat.  
  
Jižní Korea
Život v Jižní Koreji se od života v KLDR značně liší už, to že na jižní části Korejského poloostrova vládne demokracie znamená, že obyvatelé budou mít lepší život než jejich severní sousedé. A doopravdy, je tomu tak. Jižní Korea se na rozdíl od KLDR řadí mezi velmi vyspělé státy světa se stabilní ekonomikou a stále se jak po stránce ekonomické tak společenské a kulturní rozvíjí. Ne nadarmo se proto řadí mezi takzvané asijské tygry, což znamená, že za krátkou dobu ekonomika zaznamenala velký nárůst. Pro srovnání má Jižní Korea 38x vyšší HDP než KLDR. V Jižní Koreji také sídlí velké podniky jako například automobilové závody KIA nebo Daewoo, které své výrobky vyvážejí do celého světa. Také je velký zájem o nové technologie například v oblasti komunikací, internetu ale i výroby. I vládou je tento rozvoj podporován o tom svědčí i to že vláda vložila značné peníze, zhruba 9 miliard dolarů, na rozšíření například internetu a vybudování sítí. Čímž se značně liší od svého severního souseda kde málokdo má vůbec televizi. Další odlišnou věcí od KLDR je to že Jižní Korea je navštěvovanou destinací. Také zde nenajdeme chudobu, hlad a ani strach z toho co bude zítra. Určitě se lidem žije lépe v Jižní Koreji ale otázkou je zda se tyto země někdy sjednotí a jestli zvítězí demokracie nebo komunismus.     
 
 
4. Současná situace, postoj světových velmocí
 
Současná situace je taková, že ani Jižní ani Severní Korea mezi sebou neválčí. Ale KLDR vkládá stále mnoho peněz do armády, zbraní a svého jaderného programu. V nedaleké minulosti ale najdeme mnoho konfliktů kterými si tyto země navzájem škodily. Byly to například nedávné útoky KLDR na ostrov Jonqchjong o které se stále vede spor. Nebo například potopení Jihokorejské lodi. Těchto útoků a provokací bychom našli nespočet, ale nemyslím si že by zatím nějaký tento útok mohl být brán jako záminka k nějakému většímu konfliktu. Ovšem pravda je ta, že tento konflikt není vyloučen, protože KLDR má velmi rozvinutý jaderný program a testovaly své rakety i když jim to bylo ze strany ostatních států zakázáno. Jednalo se o testy jak raket kratšího doletu, zpravidla země vzduch, tak i o testy raket s dlouhým doletem. Tato situace neznepokojovala jenom Jižní Koreu ale už i všechen ostatní svět. Ještě do nedávna nebyl jaderný projekt KLDR nijak sledovaný, větší zájem však nastal po testování raket, protože tyto střely mohly vážně ohrozit i zbytek světa. Navíc se spekulovalo o tom zda má KLDR ve vlastnictví dvě jaderné hlavice které by pak mohlo použít. Proto se ostatní státy domluvily, že provedou kontrolu v Severní Koreji aby zjistily zda je KLDR doopravdy nebezpečná. S tímto rozhodnutím KLDR dlouho nesouhlasilo ale po přislíbení velkého množství potravin pro chudý lid v zemi nakonec vůdci Americké kontrolory do země pustily, čímž se značně snížilo riziko jakého kolik útoku, protože jaderný program bude kontrolován i nadále.
 
Postoj větových velmocí k Jižní Koreji se dá celkově hodnotit jako kladný, protože mnoho zemí s Jižní Koreou obchoduje. Naopak ke KLDR už všichni kladný vztah nemají například za vlády George Busche bylo KLDR označeno za osu zla společně s Irákem a Íránem hlavně kvůli svému jadernému programu ale dá se říct že situace se lepší. Jinak většina světa KLDR odsuzuje za to jak se jednají s lidmi a jak s nimi manipulují.
 
5. Pravděpodobný budoucí vývoj
 
Průzkumy veřejného mínění zjistily, že se lidé ve světě domnívají, že ke sjednocení nikdy nedojde. 
Osobně si myslím, že ke sjednocení asi nikdy nedojde. Řekl bych že tyto země se už tak odcizily a jsou si natolik daleko, že je snad už nic nedokáže spojit. Myslím si ale, že dojde v budoucnu k většímu uvolnění napětí mezi severem a jihem Korejského poloostrova. Už dnes můžeme vidět drobné náznaky krůčků, které tyto státy dělají například bylo možno otevřít hranice aby se tak po padesáti letech mohly setkat rodiny které byli v minulosti rozděleny. Myslím že už to značí o tom, že se obě země chtějí dohodnout na nějaké mírové cestě a myslím že už pochopily, že jejich kultury a styl života jsou natolik odlišné že sjednocení by asi nepřineslo zemím rozkvět i když KLDR by sjednocení asi přineslo mnohem větší zisky. Myslím, že i kdyby ke sjednocení došlo tak by opět zavládly konflikty a chaos, protože by jih musel finančně vypomáhat chudému severu a to by se občanům jihu určitě nelíbilo.